Velikonoční dopis

17. března 2018 v 9:49 | Miroslav Suchý |  Sborové dopisy

Sestry a bratři v Kristu, přátelé sboru,
psaní dopisů je stará disciplína, kryje se prý se vznikem písma. Smyslem psaní listů je předávání informací, případně nějaké oslovení adresátů. Do Nového Zákona se dostalo mnoho takových dopisů a největší část jich pochází od apoštola Pavla, či jeho žáků, kteří psali Pavlovým jménem. Apoštol psal lidem ve sborech, které zakládal, reagoval na sborové dění, odpovídal na dotazy, dával rady, povzbuzoval i napomínal. Jeho dopisy se nakonec ukázaly být vhodné i pro čtení při nedělních shromážděních. Jinak je na tom ale farář, který má napsat dopis celému sboru, jenž mu byl svěřen do péče. Není třeba ho adresovat těm, se kterými se vídá (nejen) o nedělích, které alespoň trochu zná a tuší, co je trápí, a taky jestli a v čem by snad potřebovali povzbudit.




Náš sborový dopis je většinou určený těm, kteří mají ke sboru dál. Buď se shromáždění a dalšího života účastnit nemohou, anebo také nechtějí. Snad cítí už jen jakési mlhavé pouto s tím, co je kdysi oslovilo, nebo kam byli rodiči, prarodiči, či přáteli, přivedeni. Jako pisatel se mohu často jen dohadovat. Mám k ruce seznam adresátů, ale je to velmi často seznam jmen bez tváří a příběhů. Nevím, komu vlastně píšu, na co si dát pozor, jak potěšit, čím oslovit. Nevím, co adresáty vzdálilo a sboru odcizilo. Bylo na počátku nějaké pohoršení, nebo konflikt? Nebo prostě jen rozhodnutí vydat se jinou, vlastní cestou? Neshledali ti, kteří kdysi byli (byť jen na chvíli) pevnou součástí sborového života, že zvěst evangelia je zbytečná a nepotřebná, a tak se tiše vytratili? Kdo ví? Osobně bych nejraději poštou poslal nějaké běžné kázání, aby milý čtenář věděl, co se v tom kostele děje a říká. Mohli bychom poslat i zprávu o stavu našeho sboru, kterou každoročně se staršovstvem připravujeme. Možná by měl list psát někdo jiný. Ten, kdo je ve sboru nejdéle a pamatuje nejvíc lidí, zná více tváří a jejich příběhů, a snad i tuší, co koho vzdálilo. Já bohužel nevím, jestli adresáty vůbec ještě zajímá, co se ve sboru děje či neděje. Nevím, co si adresát pomyslí, jakmile najde list ve schránce. Kam asi putuje dál? Je vůbec někdo potěšený, že dopis došel? Je někdo, kdo právě tohle psaní netrpělivě vyhlíží, aby si mohl přečíst novinky o sborovém životě či farářovu úvahu? Nebo už cestou od schránky letí dopis do koše? Není první myšlenkou adresátů: "Ach jo, zase po mě někdo chce peníze, nebo nějakou aktivitu!"?

Ono, často to jediné, co se o vzdálenějších členech dozvíme, vyjadřují dopisy vrácené. Jen výjimečně napíše některý z potomků, třeba že babička už není a ať už listy neposíláme. Většinou ale to podstatné suše oznámí pošta: adresát se odstěhoval, zemřel, případně adresát neznámý. Tehdy člověka přepadne pocit trapnosti. Udělali jsme někde chybu? Zveme k podílení se na sborovém životě málo? Pomůže alespoň trochu takové psaní k posílení sounáležitosti se sborem a církví? Jak to, že došlo k takovému odcizení? Ono by se zdálo, že řešení je snadné: kartotéka vykáže o jednoho člena méně a čas plyne dál. Ale tak jednoduché to není. Jeden biblický list, adresovaný do Efezu, končí slovy: "Chci, abyste věděli, co je se mnou a co dělám. Všechno vám to vypoví Tychikus, milovaný bratr a věrný pomocník v díle našeho Pána. Poslal jsem ho k vám, abyste se dověděli, co je s námi, a aby povzbudil vaše srdce." Sborový list tu tedy není proto, abychom zjistili prostřednictvím pošty stavy těch, kterým církev a náš sbor ještě není "úplně" cizí. Naše "sborové jádro" posílá takové listovní "Tychiky", aby čtenáři věděli, co je s námi a čím žijeme. A rádi bychom také takovým listem povzbudili srdce všech adresátů, jen vlastně nevíme jak. Snad alespoň takto, dopisem, dáváme těm vzdálenějším vědět, že se na ně nezapomnělo, a že na ně někdo myslí. Píšeme i se skrytými sny, že takové psaní může nějak oslovit. Chceme dát vědět, že se tu pořád schází společenství, které hledání cesty Kristovy přijalo za vlastní životní program, a že je to společenství různorodé, ale také milé a přes všechna osobní škobrtání také posilující. Píšeme s tím, že všem, kteří se nám vzdálili a možná stali už jen jménem s adresou, jsou tu dveře stále otevřené. Nevíme však, jestli můžeme udělat víc. Snad ještě zkusit poslat nějakého ne-psaného Tychika (faráře, presbytera, nebo jiného člena) z masa a kostí za těmi, kdo budou chtít vědět ještě víc. Každý se může ozvat, kontakty nejsou nedohledatelné. Stačí jen dočíst tento dopis do konce.
Sestry a bratři, všichni blízcí i vzdálení, dopis Efezským končí přáním pokoje, lásky a víry od Boha Otce a Pána Ježíše Krista a my se k těm slovům přidáváme s přáním dobrého prožití velikonočního času.
Za staršovstvo sboru, J. Hudec
Informace
Milé sestry a milí bratři, k listu přikládáme leták k samofinancování naší církve, jak ho vytvořil jeden z odborů Pražského seniorátu. O penězích se mluví v naší církvi jen nesnadno. Příspěvky členů jsou ze zásady dobrovolné, proto lze jen doporučovat. Ale je důležité vědět, jakou cestou se naše církev vydává po odloučení od státu, kdy už svůj provoz, veškerou svou činnost, jakož i platy duchovních, musí hradit sami členové. Leták tedy shrnuje vše podstatné k budoucímu vývoji financování církve.

Kontakt
V čemkoli, co by vás zajímalo, nebo tížilo, se neváhejte obrátit na společenství našeho sboru, dopisem, mailem, nebo telefonicky. Zprávu o životě a stavu sboru zveřejníme na sborovém webu, kde si můžete přečíst více o tom, čím žijeme a nad čím se také zamýšlíme v souvislosti s budoucností našeho sboru.

Adresa: Kovánec č. 14, 294 26, Skalsko
web: kovanec.evangnet.cz
email: kovanec@evangnet.cz
Číslo účtu: 484377399/0800
tel. na kurátora: 605 960 848
tel. na administrátora: 739 244 643
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama